Láska je mocná čarodějka ... a ta si nevybírá - Kapitola jedenáctá - Školní večírek

Kapitola jedenáctá – Školní večírek


Jakmile zapadly dveře u ložnice Malfoyových, strhla se hádka.
„Narciso, jak jsi to mohla udělat?“
„Snad ti jí není líto – mudlovské špíny?“
„Přestaň urážet hosta našeho syna! Vždyť se ani neměla možnost bránit! Takhle podlá si nikdy nebývala!“
Možná mou roli hlavní ženy v domě neohrožovala žádná jiná. Jako teď tahleta!
„Všichni se mění…“ řekla jednoduše.
„Prosím?! To snad nemyslíš vážně? Takhle klidně to řekneš? Víš, co jsi jí mohla způsobit?“
„Ale no tak – byla to jen chvilka. Navíc jistě polechtalo tvé ego, že jsi teď její zachránce…“
„A mlč, než se opravdu rozčílím!“ křikl Lucius na svou manželku.
„Zatímco, teď jsi naprosto klidný, že?“ provokovala ho dál Narcisa.
Lucius se neudržel a dal jí facku, poté Narcisa zmlkla.:
Nakonec, když se trochu vzpamatovala, jen štěkla na svého muže.
„Nepočítej s tím, že se s tebou zítra zúčastním té pitomé školní zábavy! Jdi si tam sám. Budu mít svůj vlastní program!“ A zavřela se v koupelně.


Ráno bylo u Malfoyů nezvykle tiché.
Zřejmě to bylo zapříčiněno večerním incidentem.
Nikdo neměl náladu se o tom bavit.
Lucy na snídani nedostavila.
Zůstala ve svém pokoji a nechala si ji od skřítků přinést tam.
Narcisa u snídaně ani nemukla, viděla na svém manželovi, že se na ni stále zlobí.
Lucius ji probodával zlostným pohledem.
Draco se dostavil jen ze slušnosti a aby omluvil Lucy.
Kdyby to šlo, nejraději by se s matkou vůbec nesetkal.
Nedokázal jí odpustit to, co včera Lucy udělala.
Jak ji jen mohla napadnout? Vždyť je čarodějka s dobrým vychováním a nechá se takhle vytočit od obyčejné dívky, která se navíc nemohla ani nijak bránit. Bylo to od ní hnusný, seslat jí kletbu do zad! Chudák Lucy, co si teď o nás musí myslet…

Lucy seděla na posteli a dívala se nepřítomně před sebe.
Ani chuť k jídlu neměla, jen se napila čaje s mlékem.
Byla téměř rozhodnuta dnes neopustit pokoj, i když venku to vypadalo na další krásný den.
Zavřela oči a přála si, aby znovu usnula, když v tom se otevřely dveře.
Stál v nich Draco.
„Dobré ráno!“
„Dobré,“ odpověděla mu.
„Když jsem odcházel, ještě jsi spala a já tě nechtěl budit.“
„Klidně jsi mohl.“
„A jak jsi se vyspala?“
„Celkem dobře, když vezmu v úvahu včerejší příhodu.“
Sklopil smutně oči.
„Ty, Draco, přece nemůžeš za to, co se stalo.“
„Ale ano – kdybych šel s tebou, mohl jsem se tě zastat, mohl jsem tě ochránit.“
„Nikdo nemohl tušit, že mě tvá matka napadne, tak si to nevyčítej, ano? A co dneska, pojedeš do Londýna nebo zůstaneš doma?“
„Zůstanu s tebou.“
„To nemusíš. Stejně chci zůstat celý den v posteli. Pokud máš v plánu výlet, klidně jeď,“ řekla a přitom na něj mírně mrkla.
„Ty jsi prostě úžasná!“ vykřikl a vrhl se k ní, aby ji dal letmý polibek na tvář.
„A to jsi zjistil teprve až dneska?“ zeptala se škádlivě.
V tu samou chvíli se oba začali smát.
„Jo, Luci, nevím, jestli už jsem ti to říkal, ale dneska večer máme takový školní večírek.“
„A?“
„A byl bych rád, kdybys tam šla se mnou jako můj doprovod.“
„Nejsem si jistá, jestli je to ten nejlepší nápad. Neznám tvé spolužáky a nejsem čarodějka.“
„Znáš mě a taky Harryho a přece mě tam nenecháš jít samotného…“
Usmála se.
„Máš pravdu, nenechám. Dobrá půjdu s tebou. Ale doufám, že to není nějaký oficiální ples nebo tak něco,“ zeptala se podezíravě.
„Ne, není. Je to něco jako u vás ta – diskotéka. Akorát hudba bude možná trochu jiná. A taky jsou tam samozřejmě zváni naši rodiče.“
„Rodiče?“
„Ano, ale nemusíme se tam s našima vůbec potkat.“
„Draco, já nevím – po tom včerejšku – kdo ví, co tam tvá matka provede.“
„Na veřejnosti se drží zpátky. A navíc tam bude i otec, aby ji krotil.“
„Tak dobrá, já teda půjdu.“
Draco se šťastně usmál.
„A teď už tě opustím.“
„Jen běž, přeji hezký den!“
„Tobě taky!“

Draco opouštěl dívku plný strachu z toho, aby matka opět nevybuchla.
Zaslechl večer hádku svých rodičů a ta nevěstila nic dobrého.
Doufal však, že kdyby bylo nejhůř, zastal by se Lucy jeho otec.
Musel si ale přiznat, že se těší na Harryho a na chvilky s ním strávené.
V poslední době to bylo jediné, z čeho měl opravdovou radost.
Jakmile mu Harry otevřel dveře, vrhnul se na něj a snažil se ho políbit.
On ho však odstrčil.
„Za hodinu je tu další schůze Řádu,“ řekl mu tiše.
„A proč šeptáš, když je až za hodinu?“ téměř vykřikl Draco.
Tmavovlasý mladík mu zacpal rukou pusu.
„Jenže Weasleyovi, Tonksová a Lupin jsou už tady! Asi bychom měli jít dneska radši ven, bylo by jim nápadné, že tě tu zase vidí…“
„Ale tam nebudeme mít žádné soukromí,“ namítl Draco.
„Tady taky ne – mám takový pocit, že dneska by nás už hlídali…“
„Dobrá, vzdávám se. Půjdem ven. A kam vlastně chceš jít?“
„No, mohli bychom jít do kina, a pak třeba na pizzu…“ navrhl Harry.
„Co je to kino?“
„To je taková obrovská místnost s mnoha sedadly v několika řadách a díváš se před sebe na plátno, na kterém běží nějaký film. A taky je tam tma a odpoledne tam nebývá moc lidí,“ dodal Harry a mrknul na Blonďáka.
Ten se na něj zakřenil, protože mu došlo, jak to jeho přítel myslí s tou tmou a málo lidmi…
„Tak jdeme!“ vyzval Draco Harryho.


Lucy ležela na posteli a četla si v knížce, kterou si nechala přinést.
Najednou uslyšela tiché zaklepání na dveře.
Myslela si, že se jí to jen zdálo, a tak tomu nevěnovala pozornost, až když se ozvalo podruhé.
V tu chvíli si uvědomila, že tu stále leží v pyžamu.
„Moment,“ křikla ke dveřím a rychle si navlékla župan.
„Ano, dále.“
Do místnosti vstoupil Lucius.
„Dobré odpoledne, Lucy. Přišel jsem se ještě jednou omluvit za svou manželku, včera to opravdu přehnala a chtěl jsem se jen vědět, zda vám nic nechybí?“ zeptal se zdvořile.
„Ne, děkuji – mám k ruce skřítky a dobré odpoledne.“
„Mohu se podívat, co to čtete?“
„Jistě, prosím.“
„Anglická klasika. Co kdybych vám navrhl, abyste odložila knížku a šla se mnou na chvilku ven. Čerstvý vzduch vám určitě udělá dobře.“
„Ale pokud mi zase dáte deset minut, tak nemám šanci to stihnout…“
Musel se rozesmát.
A jí to přišlo milé – tohle by od něj nečekala.
„Dobrá, máte patnáct,“ její pohled jasně říkal, že i za tenhle čas se nepřipraví, „tak tedy za půl hodiny dole?“
„Budu tam,“ řekla sebejistě.

Za půl hodiny Lucy scházela dolů ze schodů a opět byla až ta druhá.
Lucius už na ni čekal, stejně jako včera.
„Prosím,“ otevřel jí dveře.
Vyšla ven, zhluboka se nadechla a zavřela oči.
„Měl jste pravdu, je tu nádherně! A ten čerstvý vzduch – úžasné.“
„Vidíte, říkal jsem vám to.“
Popošli kousek dál do zahrady a nakonec se usadili na lavičku.
„Kdyby vám bylo chladno, Lucy, klidně to řekněte.“
„Určitě bych se ozvala, nebojte.“
„Je tu krásně, viďte? Jaké je teď počasí u vás doma?“
„Ano, je tu nádherně – to sluníčko prosvětlí i ta nejtemnější zákoutí vaší zahrady. V Čechách – tam je skoro stejné počasí jako tady, jen s tím rozdílem, že v zimě víc mrzne a taky padá sníh, který se někdy udrží až do jara. Ale to spíš na horách, tam odkud pocházím já, bývá sníh hlavně v lednu a únoru – sem tam o Vánocích, ale ty většinou bývají blátivé.“
„A nestýská se vám po domově, po rodičích nebo přátelích?“
„Občas ano, ale už jsem tu docela dlouho, takže jsem si našla přátele i tady a navíc domů se můžu zaletět kdykoliv podívat.“
„Jistě.“
Chvilku mlčeli, když se ona sama od sebe rozpovídala.
„Odjela jsem do Anglie, protože jsem chtěla zapomenout na plno věcí tam z domova. Špatná práce, špatně vybraný partner, s rodiči jsem si nerozuměla tak, jak bych si přála. Naivně jsem si myslela, že tady bude všechno růžové, že si tu najdu nové přátele, že mě „moje rodina“ bude mít ráda,“ vzdychla, „bohužel to všechno tak ideální nebylo. První překážka, která vyvstala byl jazyk – měla jsem pocit, že ho ovládám nebo alespoň ty základy, ale byla jsem velmi brzy vyvedena z omylu – takhle jsem se v tom plácala skoro celý první půlrok, pak se to otočilo k lepšímu. I rodina, u které jsem celou tu dobu byla, jako by si mě přece jenom oblíbila a začali mě brát všude s sebou – ať už se jednalo o nákupy nebo návštěvy příbuzných. Poznala jsem pár zajímavých lidí i míst, ale největší spád to dostalo, když se objevil Harry. Najednou jsem poznala, že ten můj pobyt tady měl nějaký svůj skrytý smysl. Teď se dá říct, že jsem šťastná,“ měla zavřené oči a přitom se usmívala.
Je nádherná v tom zvláštní slunečním světle, pomyslel si on. Ale no tak, nad čím to přemýšlím? Hloupost. Tahle dívka je čím dál tím zajímavější.
„To je dobře, že jste tu našla své štěstí,“ řekl trochu smutně Lucius, ale snažil se to zakrýt úsměvem.
Lucy to však postřehla, a tak raději zavedla řeč jinam.
„Draco mi říkal, že dnes večer jeho škola pořádá jakýsi večírek, kterého se mohou zúčastnit, jak přátelé studentů, tak jejich rodiče. Vy se tam s manželkou také chystáte jít?“ zeptala se zvědavě.
„Pravděpodobně. Nejsem si jistý, zda se žena bude chtít účastnit studentského večírku, ale asi by bylo vhodné, aby se tam alespoň jeden z nás objevil.“
„Takže tam půjdete vy?“
„Ano.“
„Pak se tam třeba uvidíme. Draco mě pozval a já jeho pozvání přijala.“
„Alespoň tam bude nějaká milá známá tvář,“ řekl skoro pro sebe Lucius.
„Trochu se ochladilo, asi bychom se měli vrátit.“
„Ano, půjdeme, abyste se stihla připravit na večer a tady – vezměte si můj kabát.“
„Ne, to nejde – pak bude vám chladno.“
„V pořádku, jen si ji vezměte.“
„Děkuji.“
Lucy s nadšením kabát nakonec přijala, přece jen se opravdu ochladilo, takže jeden svršek navíc jí přišel vhod.
Pomalu se vraceli k domu.
Nepospíchali.
Nikdo na ně nečekal.
Nebo alespoň si to mysleli.
Za záclonou však stála Narcisa a pozorovala je.
V očích se jí zračila jen čistá nenávist.
Nenávist k Lucy.
Nenávist k Luciusovi.

„Jak ses měl celé odpoledne,“ zeptala se Lucy, když se Draco vrátil.
„Fajn, nebylo to vůbec špatné,“ řekl a významně na ni zamrkal.
„Takže sis to užil?“
„Hm, dá se to tak říct. A co ty? Neříkej, žes byla celý den jen v pokoji?“
„Ne, nebyla – byla jsem se na chvilku projít v zahradě – bylo tam krásně.“
„Lucy, prosím tě, za půl hodinky musíme jít na tu školní zábavu. Stihneš se připravit?“
„Jasně – nejdu přece na audienci ke královně – stačí se trochu přemalovat, vzít si na sebe jiné oblečení, nasadit zářící úsměv a může se jít!“
„Jsi zlato!“
„Já vím, proto se mě taky bereš s sebou, abych tě zdobila,“ vrátila Dracovi jeho poznámku a začala se smát.
„A dost,“ rozzlobil se naoko Draco, „mazej se přemalovat a převléct nebo cos to všechno říkala, že ještě musíš udělat.“
„Ano, pane, už běžíííím,“ křikla na Draca a jen tak tak se stihla vyhnout polštáři, který letěl jejím směrem.

Na zábavu dorazili akorát, když Brumbál končil svůj zahajovací projev a pustil na podium kapelu, ze které nebyl nijak zvlášť nadšený snad nikdo z přítomných.
„Dáš si něco k pití, Lucy?“
„Ráda, ale radši mi vezmi něco nealko – jinak moc vyvádím…“ přiznala se Dracovi.
„To přece nejde, abys celý večer pila jen limonádu. Ale dobře jednu na rozjezd si dát můžeš. Za chvilku jsem zpátky.“
Lucy osaměla, ale ne na dlouho.
Davem se k ní už řítil někdo, kdo by s ní rád mluvil.
Byl to Harry.
„Ahoj Lucy! Ani jsem nedoufal, že dorazíš.“
„Ahoj Harry, ale ano – Draco mě pozval a jemu se prostě nedá odolat.“
Tomu docela rád věřím.
„A kde vlastně Draco je?“
„Šel nám pro něco k pití, za chvíli by se snad měl vrátit.“

„Hej, Draco, co sis to přivedl za kočku?“
„To je má přítelkyně.“
„Fakt? A proč se tam teď tak vybavuje s Potterem?“
„Znají se.“
„Tak oni se znají. A asi dobře, když ji objímá kolem ramen,“ rýpnul si Zabini.
„Jsou kamarádi, tak nějaké to objetí není přece zakázané. A promiň, už musím jít,“ ohradil se trochu naštvaně Draco a tlačil se davem k Lucy a Harrymu.
„Ahoj vy dva,“ pozdravil je, „Lucy, tady máš své pití.“
„Díky. Je tu hrozné horko, úplně vyschlo v krku,“ řekla a hodila do sebe pití na ex.
„Wau, teda! To bylo něco!“ vydechl ohromeně Harry.
„Draco, neříkala jsem ti, že to má být nealko? Já se hrozně rychle opiju, a pak vyvádím věci…“ začervenala se.
„Já to tak barmanovi říkal, asi ti tam omylem něco přidal,“ uculil se.
„Teda kluci, to je nuda, přece tu nebudem jen tak celý večer stát. Pojďte tancovat!“ vyzvala je.
„Ale vždyť ještě skoro nikdo netancuje,“ oponoval ji Harry.
„A právě proto všem musíme jít příkladem! Tak šup! Přece nepůjdu sama.“
Harry se podíval na Draca a ten přikývl na souhlas.
Všichni tři se tedy vydali na parket.
Vysloužili si za to několik zvídavých pohledů.
Malfoy s Potterem a neznámou dívkou jdou tancovat – to je teda něco.
Právě začali hrát nějakou hodně houpavou a mazlivou melodii.
Lucy se automaticky začala pohybovat v rytmu hudby.
Harry a Draco si nebyli úplně jistí, jestli tohle zvládnou – tanec uprostřed téměř prázdného parketu, spolu a s dívkou, kterou tu jen málokdo zná a ještě ke všemu na takovou taneční muziku…
Lucy se cítila jako ryba ve vodě.
Jako by ani nevnímala, že kolem je plno zvědavých očí, které sledují každý její dokonalý pohyb.
Pohupovala se smyslně v bocích a po chvilce se svým zadečkem přitiskla Dracovi do klína.
Ten z toho byl maličko překvapený, ale přistoupil na její hru a pohyboval se s ní přesně do rytmu.
Vypadali skoro jako milující se dvojice, takže si vysloužili pár nepěkných poznámek.
Poté se od něj odtáhla a přitiskla se těsně k Harrymu.
Ten už něco takového očekával, ale i přesto byl překvapený, kde se v něm bere to taneční nadání – moc dobře si pamatoval na ples pořádaný o Vánocích ve čtvrtém ročníku.
Tenkrát byl rád, když měl za sebou zahajovací tanec a mohl se nenápadně vytratit.
Tohle bylo jiné – líbilo se mu to.
Možná to bylo i partnerkou.
Když písnička skončila, odtáhla se Lucy od Harryho a vrhla na něj i na Draca zářivý úsměv.
„Kluci, díky! Bylo to super! Nemyslela jsem si, že jste takhle dobří, ale jste! Letím něco vypít, uvidíme se později!“ vyhrkla na ně a byla pryč.
Oba se hned za ní vytratili z parketu.
Lucy chvilku stála u baru a nechala od několika studentů pozvat na drink a prohodila s nimi pár slov.
Poté si koupila svůj vlastní a začala se prodírat davem zpátky k tanečnímu parketu.
Když tu ho uviděla.
Stál tam docela osamocený.
Lucius Malfoy.
Namířila si to přímo k němu.
Za normální situace a zcela střízlivého stavu by to asi neudělala, ale teď byla posilněná alkoholem.
„Dobrý večer, pane,“ pozdravila vychovaně a ani si nevšimla, že Lucius Malfoy nestojí na svém místě sám.
„Dobrý, Lucy. Bavíte se?“
„Je to tu úžasné. Ani jsem netušila jak moc mi tanec chybí.“ Teprve teď si všimla Luciusova společníka.
Zhruba stejně vysoký muž jako Malfoy starší – v tmavém oblečení a stejně temnými vlasy k ramenům.
Lucy ho neznala, ale všimla si jeho očí, které si ji pozorně prohlížely.
„Všiml jsem si. Vy jste si to na parketu vyloženě užívala,“ a popravdě mě tak trochu mrzelo, že nemůžu být na místě svého syna…
„Ups! Vy jste mě viděl? Teda ne jen mě, ale i Draca a Harryho?“
„Ano, viděl jsem vás všechny.“
A podle toho, jak se dívá váš společník, on nás viděl také…
„Asi jsme vypadali, co?“
„Krásně,“ řekl popravdě, „a co to, že teď netancujete?“
„Tohle je moc pomalé a já nemám partnera, leda že byste si se mnou chtěl zatancovat vy?“
Tmavovlasý muž se zadíval na svého zřejmě přítele a čekal, co on dívce odpoví.
Ani nevíš, jak rád!
„Doufám, že vás neurazím, ale nebylo by to v této společnosti zrovna vhodné. Navíc nejsem ani vaše věková kategorie.“
„Ale tanec není o věku, to je o chtění. Ale nebudu vás přemlouvat. Tak zatím,“ dodala a než stačil cokoliv říct, zmizela mu v davu.
„Nedívej se na mě tak, Severusi.“
„Jak?“
„Tak zkoumavě.“
„Já jen, že nemám slov.“
„Pročpak?“
„Nebyla to náhodou ta mudlovská dívka, o které jsem už sem tam něco zaslechl ve škole? Prý bydlí u Potterových příbuzných…“
„Ano, je to ona. A i v druhém případě máš pravdu – obyčejně u nich bydlí – momentálně je však hostem na Malfoy Manor.“
Tázavý pohled.
„Je naším hostem. Vlastně mého syna. Už několik dní.“
„A?“
„Jaképak a? Žádné není…“
„Mě ale neoklameš, Luciusi, na to tě znám až příliš dobře.“
„Tak tedy dobrá. Připadá mi zajímavá…“
„Zajímavá?“
„A taky milá…“
„Milá? Luciusi, vždyť tobě toho z očí lze vyčíst mnohem víc…“
„Severusi, nechme toho… Prosím.“
„Jak si přeješ. A teď mě omluv – musím ještě za někým zajít.“
„Jistě, ty tvé povinnosti. Přeji ti hezký večer, já již nejspíš půjdu domů.“
Severus jen tiše přikývl.

Lucius se ji snažil najít, ale neměl nějak štěstí.
Až když začali hrát o něco svižnější písničku, objevila se znovu na parketě.
Sama.
Ale nezdálo se, že by jí to nějak vadilo.
Vnímala jen hudbu kolem sebe.
Znovu se rozhoupala v bocích, obkreslila své boky rukama a nakonec si smyslně prohrábla vlasy.
Fascinovaně ji pozoroval.
Nemohl od ní odtrhnout oči.
Věděl, že by měl, ale nešlo to.
Byla nádherná a zdálo se, že si je toho vědoma.
Sledoval ji bez mrknutí oka.
Když písnička skončila, zase mu zmizela.
Rozhodl se, že už půjde domů.
Nemělo cenu tu dál zůstávat.
S přáteli se už pozdravil.
Zkoušel ji znovu najít, aby se s ní rozloučil alespoň pohledem, ale nenašel ji.

Nesnaž se, znáš se,
řekni mi co je jiný,
jak v kleci máš se pro nevinný,
noci dlouhý jsou plný touhy a lásky nás dvou.
Všechno hezký za sebou mám,
můžu si za to sám, v hlavě hlavolam,…

(Divokej Bill – Malování)

Lucy s Dracem se domů vrátili v mírně podnapilé náladě.
Oba se pořád uculovali a v očích jim zářily jiskřičky.
Nějak v tu chvíli neřešili, že by jeden druhému měli dát přednost v koupelně, prostě tam šli společně.
Umyli se a vrátili se do pokoje.
Shodili ze sebe župany a vlezli si do postele.
Lehli si obličeji k sobě a najednou se políbili.
Nejdřív jen tak nesměle, ale čím déle se líbali, tím divočejší jejich polibek byl.
Za všechno nejspíš mohl alkohol.
Draco se na Lucy vrhl jako lovec na dravou zvěř.
Jí to ale vůbec nevadilo, užívala si to.
Bylo nádherné zase cítit někoho tak blízko u sebe.
Skončilo to tak, jak muselo.
Divoce se spolu pomilovali.
Když bylo po všem, padli vedle sebe únavou a v tu chvíli spali.


A/N: Když jsem psala první taneční scénu s Lucy, Harrym a Dracem poslouchala jsem pořád dokola tuhle písničku: http://www.youtube.com/watch?v=Lt6o8NlrbHg přišla mi dostatečně houpavá – přesně taková, jakou jsem v tu chvíli potřebovala… Vím, že tohle by jim těžko hráli, ale mě to v tu chvíli nevadilo.

V druhé situaci, kdy Lucy tancuje sama, jsem si představovala něco takového… http://www.youtube.com/watch?v=Yj51nEyRuN8

10. Kapitola || 12. Kapitola

Kapitola pětadvacátá - Fakta a domněnkyKapitola čtyřiadvacátá - Kolotoč událostíKapitola třiadvacátá - Smrtijedi o sobě dávají vědět...Kapitola dvaadvacátá - Události se daly do pohybuKapitola jednadvacátá - Plány a odhaleníKapitola dvacátá - Nejistá budoucnostKapitola devatenáctá - Lepší zítřky?Kapitola osmnáctá - Cesta zpátkyKapitola sedmnáctá - Sladké probuzeníKapitola šestnáctá - PrasinkyKapitola patnáctá - Pozdní návratKapitola čtrnáctá - Smrtijedská schůzeKapitola třináctá - VýletKapitola dvanáctá - Tajná schůzkaKapitola jedenáctá - Školní večírekKapitola desátá - Příjemně strávené odpoledneKapitola devátá - Malfoy ManorKapitola osmá - PozváníKapitola sedmá - Návrat k povinnostemKapitola šestá - Setkání s ...Kapitola pátá - PrázdninyKapitola čtvrtá - VzkazKapitola třetí - Překvapivé zjištěníKapitola druhá - Strýček a tetičkaKapitola první - Tichošlápkův dopis